Depresivní

Venku se smráká a já vím,
že moje duše chřadne.
Kam mířím sama netuším,
zem kolem mě pomalu chladne.

Každá další rána bolí čím dál víc,
tělo vyčerpáním padá na zem,
poslední tón vyšel z plic,
nyní budiž ti lehká zem.

FavoritePřidat do oblíbených

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář