Stín

venku je krásně a já mám v hlavě pořád šero.
mozek přemlouvá srdce, aby tolik nebolelo.

Žádná duše, jenom tělo, tak se teď cítím,
tenhle život bolí, těším se na ten příští.

s nastavenou rukou čekám, až mi někdo půjčí srdce.
Zatažené žaluzie, bojím se vpustit slunce.

Do míst, co pohltil stín před časem dávným.
Schoval jsem do nich city ze strachu, že se zas spálím.

FavoritePřidat do oblíbených

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář